Volání Psychiatra

9. března 2017 v 21:51 | Já |  Ze života
pillsNo, tak jsem po dlouhé době zpět.

Co se za tu dobu stalo? Jsem hubenější? Našla jsem práci svých snů? Jsem šťastná?
No, když to vezmu popořadě. Ne, dokonce jsem přibrala přes deset kilo... Aktuálně jsem nezaměstnaná. A štěstí? Pff... začala jsem chodit k psychiatričce a zobu každej den prášky, abych byla aspoň trochu šťastná.

A proč jsem vlastně nešťastná? Žiju, mám přítele i přátele. Mám rodinu, která mě má ráda. Pořídila jsem si nejúžasnějšího psa na světě (Miluju ho víc, než svého přítele)... Tak zatraceně proč? Proč?

Proč je někdy tak těžké udělat cokoliv... i základní věci? V poslední době většinu den prospím... na nic jinýho nedokážu pořádně najít odhodlaní... Občas je to v pohodě, občas se snažím udělat aspoň něco. Snažím se dokonce i kreslit. Hledám práci jako grafik... no, hledám... ještě jsem neposlala ani jeden životopis. A tenhle měsíc mi příjde poslední podpora. Pět měsíců a já nebyla schopná poslat ani jeden jedinej životopis. Fak... Jsem fakt ubohá.

A diagnóza? Středně těžká depresivní fáze s panickými ataky... Občas je to tak strašnej pocit. Už jste byli někdy tak smutní, že cítíte fyzickou bolest? Tak jakoby na hrudi... já chci být šťastná... bolí to... a místo toho jen tloustnu a uvadám. můj přítel je se mnou beztak jen ze setrvačnosti... Už se mu nelíbím. Myslím, že mě má rád, ale už jen tak z povinnosti... nebo spíš z pohodlnosti. Momentálně si připadám, že jsem jen položka na placení půlky nájmu.

Ale... Teď mu hrozně křivdím... Má teď sám těžký období, protože si na sebe nabral podnikání, co se mu moc nevyvíjí, takže je z toho podrážděnej. A když je podrážděnej, tak to v sobě dusí a je nerudnej na ostatní... Když se mu daří a je šťastnej, tak je to zlatíčko. Miluju jeho úsměv. Když se na mě usměje, tak jak se směje jen na mě, tak je to tisíci násobnej lék vedle nějakých zatracených pilulek... ale poslední dobou je smutnej. Je strašně těžký snažit se udržovat mimo depresi sama sebe, natož pak dva lidi.

V poslední době hodně přemýšlím nad sebevraždou. Toužím po tom klidu. Myslím, že smrt je taková, jako když spíte a nepamatujete si to. Přesně to je to, co mě tak strašně láká. Prostě klid. Už se nemuset marně snažit, už si nelámat hlavu s tím, jestli dělám, nebo nedělám něco špatně. Jestli držím hubu a krok, nebo vylejzám ze zajetých kolejích.

Jenže jsou tu dvě věci, které mě od toho ještě dokážou odradit. Jednak můj pes. Můj úžasný, vysněný, nádherný pes. Je to pořád štěně, ale už má devět měsíců... Je to největší zlatíčko, jaké si dokážete představit. Když je mi hodně zle, tak on mě dokáže držet nad vodou. A dokonce i někdy rozesmát. Ale občas už je to tak hrozné, že přemýšlím, že vím, že by se o něho postaral, a určitě dobře, můj přítel. Jenže to by zase na nájem byli sami... Než se k něčemu rozhodnu, tak určitě musím našetřit nějaký peníze, aby měli aspoň na několik nájmů.

Druhá věc jsou rodiče a ségra. Rodiče neví, v jakém jsem stavu, nevědí ani o mé diagnóze. Od té doby co jsem se od nich odstěhovala (předtím to byly pravidelné hádky), se ke mě chovají jak ke svaté a jsou rádi za každej telefonát, za každou návštěvu. Myslím, že by to nesli hodně těžko. Stejně tak jako moje ségra. Ta sice o mojí diagnóze ví, takže by jí to asi tolik nešokovalo, ale určitě by z toho byla taky úplně v prdeli, protože má/mívala podobné stavy. I když nikdy nemusela zobat pilule...
Pokud bych se k něčemu rozhodla, musela bych je na to nějak v klidu připravit. Jako, že to není konec světa, že je to jen cesta, kterou si vybírám. Nebo... no nevím jak to někomu vysvětlit. Mě to přijde tak jasný...

Než dokážu vyřešit tyhle dva body, tak budu přežívat dál. Třeba se přeci jen změním. Zrovna si vytvářím portfólio, tak když ho zvládnu odeslat, tak o mě třeba někde bude zájem. Možná mi to pak dodá sebedůvěru a budu konečně schopná si víc věřit a víc snažit dotáhnout věci do konce. A možná i nakonec jednou zhubnu a splním tím to, proč jsem tenhle blog kdysi vlastně vůbec zakládala.

A hlavně mi třeba už takové bezdůvodné smutno. To by bylo krásné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | Web | 19. července 2017 v 2:24 | Reagovat

Ako sa dostať bezplatne iPhone7? Veľmi jednoduché! Podrobností WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama